Zastávka: Kobyliská střelnice

Kobyliská střelnice je národní kulturní památkou. Postavena byla mezi lety 1889 - 1891.

Kobyliská střelnice je bývalá vojenská střelnice a popraviště v době nacistické okupace v Praze-Kobylisích. Od roku 1945 je pietním místem, roku 1975 přeměněno na Památník protifašistického odboje. Od roku 1978 je národní kulturní památkou. Za dob první republiky sloužila armádě, která zde vybudovala několik objektů. Areál se postupně stal i výletním místem - lidé zde sledovali vojenské přehlídky, cvičení sokola či výcvik jízdy na koni.

Dnešní pietní území je architektonicky upravenou částí severního prostoru dřívější rozsáhlé vojenské střelnice. Národní kulturní památku Kobyliská střelnice najdete na území Prahy 8, mezi panelovými domy a ulicemi Žernosecká a Čumpelíkova, v obdélníkovém prostoru uzavřeném náspy.

Střelnice byla zřízena již v roce 1890 a původně sloužila pro výcvik pěchoty. Po 1. světové válce zde kromě pěchoty nacvičovaly i městské sbory, Sokol a další civilní organizace. Za německé okupace, v letech 1939–1945, sloužila střelnice k hrůzným účelům, a to k represivním popravám. Německá správa proměnila tamní konírnu na poslední věznici odsouzených a v severní části střelnice zřídila hromadné popraviště. V té době měřila střelnice po obvodu 5 000 metrů a její délka byla 1 100 metrů. Od okolního světa byla relativně izolována ostnatým drátem. Ve vzdálených rodinných domech nesměl nikdo v době od 18 do 6 hodin opouštět byt ani otevírat okna.

Nejvíce represivních poprav proběhlo v prostorách střelnice v Kobylisích po atentátu na Reinharda Heydricha v období tzv. II. stanného práva. Za 33 dnů, od 30. května do 3. července 1942, zde bylo prokazatelně popraveno 539 lidí: 463 mužů a 76 žen, jen výjimečně jiné než české národnosti. Mezi nimi bylo i mnoho významných vědců, umělců, politiků a vojáků. Mimo jiné zde byli 4. a 5. září 1942 popraveni i čtyři představitelé české pravoslavné církve (Gorazd, Čikl, Sonnewend, Petřek), která poskytla azyl československým parašutistům v kostele sv. Cyrila a Metoděje po atentátu na R. Heydricha. Podle neúplných seznamů zde bylo v období od 30. září 1941 do 7. května 1945 popraveno více než 755 lidí. V roce 1943 se tu konala veřejná poprava čtyř českých četníků odbojářů: Bojas, Famfulík, Jirásek, Rajmon, a za Pražského povstání, dne 7. května 1945, zastřelila popravčí četa vojáků zbraní SS před vchodem do střelnice trojici obyvatel Kobylis.

Mezi popravenými byli například spisovatel Vladislav Vančura, vojáci plk. Josef Churavý a pplk. Josef Mašín, senátorka Františka Plamínková, sportovec Evžen Rošický a další. Zvuky výstřelů byly tlumeny nastartovanými motory automobilů a autobusů.

Po druhé světové válce byla vojenská střelnice opět převzata československou armádou a přešla pod správu Posádkového velitelství v Praze. Několik let byla znovu používána pro cvičnou střelbu, ale také pro činnost zájmových organizací. V padesátých letech význam Kobyliské střelnice pro účel moderní armády značně poklesl, střelnice již technicky nevyhovovala a byla používána pouze příležitostně pro cvičnou střelbu. Nakonec, asi do poloviny roku 1968, sloužila Armádnímu filmu. Popravčí místo bylo ihned po osvobození v roce 1945 symbolicky označeno dřevěným křížem s trnovou korunou.

V roce 1978 byla ke kříži umístěna bronzová plastika „Nepokořená vlast“ od akademického sochaře Miloše Zeta. Pamětní desky s osobními daty obětí jsou umístěny proti popravčímu místu. 

Otevírací doba

duben–říjen: denně 8–18 hod. 
listopad–březen: denně 9–16 hod.
Zpět

Obrázky

Keše v okolí

Pamatnik antifasistickeho odboje

 

 

Detail keše

Videa